16. Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17. Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18. Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19. Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20. Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21. Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22. Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23. Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24. Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.