1. Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2. Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3. Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4. Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5. Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6. Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7. Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8. Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9. Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10. Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11. Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12. Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13. Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14. Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15. Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.