kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16
  17. 17
  18. 18
  19. 19
  20. 20
  21. 21
  22. 22
  23. 23
  24. 24
  25. 25
  26. 26
  27. 27
  28. 28
  29. 29
  30. 30
  31. 31

Starý Zákon

Nový Zákon

Přísloví 26 Bible Kralická 1613 (CSBKR)

1. Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2. Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3. Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4. Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5. Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6. Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7. Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8. Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9. Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10. Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11. Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12. Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13. Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14. Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15. Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16. Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17. Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18. Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19. Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20. Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21. Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22. Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23. Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24. Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25. Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26. Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27. Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28. Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.