1. Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
2. Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
3. Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
4. Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
5. Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
6. Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
7. Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
8. Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
9. Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
10. Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
11. Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
12. Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
13. Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
14. Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
15. Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
16. Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
17. Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
18. Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.