16. Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17. Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18. Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19. Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20. Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21. Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22. Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?