13. Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14. Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15. Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16. Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17. Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18. A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19. A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20. Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21. A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22. Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,