1. Moudrost člověka osvěcuje oblíčej jeho, a nestydatost tváři jeho proměňuje.
2. Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží.
3. Nepospíchej odjíti od tváři jeho, aniž trvej v zpouře; nebo cožť by koli chtěl, učinil by.
4. Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš?
5. Kdo ostříhá přikázaní, nezví o ničem zlém. I čas i příčiny zná srdce moudrého.
6. Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží,
7. Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí?
8. Není člověka, kterýž by moci měl nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani braně v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného.