19. Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20. Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21. Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22. Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23. Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24. Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25. Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26. I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27. Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28. Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29. Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ]