11. Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12. Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13. Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14. Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15. Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16. Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17. Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18. Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19. Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20. Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21. Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22. Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23. Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24. Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25. Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26. Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.