13. Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14. Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15. Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16. Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17. Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18. A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19. Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20. Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21. Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22. Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.