24. Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25. Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26. Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27. Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28. A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29. Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30. A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?