1. Odpovídaje pak Job, řekl:
2. Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3. Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4. Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5. Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6. Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7. Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8. Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9. Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10. Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11. Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12. Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13. Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14. Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15. Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16. Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.