2. Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení.
3. Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati.
4. Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.
5. Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.
6. Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.
7. Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job.