16. Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
17. Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
18. Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
19. Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
20. Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
21. Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
22. Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
23. Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
24. Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
25. Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.