12. Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
13. V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
14. Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
15. Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
16. Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
17. Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
18. Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
19. Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
20. Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
21. Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.