18. Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19. Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20. Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21. Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22. Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23. Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24. S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25. Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26. Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27. Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28. Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29. Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30. Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]