2. Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3. Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4. Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5. Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6. Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7. Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8. Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9. Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10. Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11. I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12. Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13. Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14. Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,