15. Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
16. A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
17. Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
18. Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
19. Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
20. Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
21. Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
22. Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
23. Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.