3. Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4. Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5. Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6. I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7. Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8. Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9. Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10. A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11. Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12. A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13. Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14. Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15. Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16. Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17. Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18. Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.