22. Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23. Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24. Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25. Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26. Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27. Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28. Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29. Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30. Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31. A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.