2. Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3. Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4. Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5. Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6. Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7. V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8. Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9. Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10. V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11. Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12. Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13. Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14. Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15. Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16. A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,