15. Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16. A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17. Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18. Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19. Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20. Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21. Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22. Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23. Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24. Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25. Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26. Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27. Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28. Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29. Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.