1. Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
2. Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
3. Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4. Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
5. Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.