1. Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
2. Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
3. Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4. Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
5. Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
6. V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
7. K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
8. Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
9. K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
10. Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
11. Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
12. Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
13. Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.