1. Tedy odpověděl Job a řekl:
2. Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
3. Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
4. Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
5. Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
6. Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7. Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8. Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
9. By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10. Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.