5. Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6. Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7. Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8. Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9. Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10. A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11. Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12. Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13. Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14. Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15. Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16. Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17. Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18. On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).