6. Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7. Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8. Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9. Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10. I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11. Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12. Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13. Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14. Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15. An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16. Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17. Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18. Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.