4. Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5. Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6. Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7. Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8. Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9. Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10. I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11. Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12. Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13. Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14. Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15. An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16. Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17. Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18. Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19. Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20. Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21. Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22. Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23. Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.