13. Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
14. Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15. Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16. Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17. Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18. Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19. Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.