1. Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2. Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3. A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4. Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5. Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6. Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7. O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8. By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9. Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10. Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?