23. Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli.
24. Ani neřekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým, téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám.
25. Nepravostiť vaše překážku činí těm věcem, a hříchové vaši připravují vás o to dobré.
26. Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeže jako čižebníci, kteříž lécejí, stavějí osídla, lidi lapají.
27. Jako klece plná ptáků, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli,
28. Vytylí jsou, lsknou se, nadto umějí se vyhýbati bídám. Pře nesoudí, ani pře sirotka, a však šťastně se jim vede, ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají.
29. Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
30. Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této.
31. Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Čeho byste pak neučinili naposledy?