kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16
  17. 17
  18. 18
  19. 19
  20. 20
  21. 21
  22. 22
  23. 23
  24. 24
  25. 25
  26. 26
  27. 27
  28. 28
  29. 29
  30. 30
  31. 31
  32. 32
  33. 33
  34. 34
  35. 35
  36. 36
  37. 37
  38. 38
  39. 39
  40. 40
  41. 41
  42. 42
  43. 43
  44. 44
  45. 45
  46. 46
  47. 47
  48. 48
  49. 49
  50. 50
  51. 51
  52. 52
  53. 53
  54. 54
  55. 55
  56. 56
  57. 57
  58. 58
  59. 59
  60. 60
  61. 61
  62. 62
  63. 63
  64. 64
  65. 65
  66. 66

Starý Zákon

Nový Zákon

Izaiáš 3 Bible Kralická 1613 (CSBKR)

1. Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,

2. Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,

3. Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,

4. A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.

5. I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.

6. Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.

7. Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.

8. Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.

9. Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.

10. Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.

11. Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.

12. Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.

13. Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.

14. Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.

15. Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

16. I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,

17. Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.

18. V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,

19. Jablka zlatá a spinadla a čepce,

20. Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,

21. Prsteny a náčelníky,

22. Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,

23. I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.

24. A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.

25. Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.

26. I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.