11. Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres.
12. I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví.
13. Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.
14. Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí a mdlí.