16. (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.
17. Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři.
18. I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.
19. Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou.
20. Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.
21. Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní.
22. Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody.
23. U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní.
24. Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici.
25. A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal?
26. Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená.
27. Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných.
28. I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.
29. Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici.
30. Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných.
31. Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné.