22. Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor.
23. Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.
24. A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe.
25. A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země.
26. I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný.
27. Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem.
28. A pohleděv k Sodomě a Gomoře,i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice.
29. Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.
30. Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými.
31. I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země.
32. Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě.