12. I stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej).
13. Řekl tedy Bůh Abramovi: To zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let.
14. Však národ, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbožím.
15. Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš v starosti dobré.
16. A čtvrté pokolení sem se navrátí; nebť ještě není doplněna nepravost Amorejských.
17. I stalo se, když zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, kteráž šla mezi díly těmi.
18. V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, od řeky Egyptské až do řeky té veliké, řeky Eufraten:
19. Cinejské, Cenezejské, Cethmonské,
20. A Hetejské, Ferezejské, a Refaimské,
21. Amorejské, i Kananejské také, a Gergezejské a Jebuzejské.