22. Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
23. Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
24. Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
25. Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
26. Ano, řekl bych:Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
27. Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
28. Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
29. Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
30. Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
31. Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
32. Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
33. Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
34. Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?