1. Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
2. A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
3. Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
4. Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
5. Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
6. Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.
7. V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
8. Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9. Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
10. Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11. I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
12. Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
13. Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
14. Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
15. Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.