27. I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
28. I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
29. A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
30. I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
31. A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
32. I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
33. A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
34. A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
35. A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
36. I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
37. Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
38. Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.