8. To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
9. Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10. A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
11. Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
12. Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13. Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14. I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15. Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
16. A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
17. Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18. A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19. Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
20. Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21. Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
22. Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
23. A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
24. Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,