12. A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli.
13. Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.
14. Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
15. Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče.
16. A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
17. A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
18. Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
19. Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.
20. Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,
21. V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.
22. Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,
23. A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho.
24. Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?