9. Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
10. a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
11. Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
12. A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
13. Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
14. Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15. Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16. Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.