20. (A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.
21. Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.
22. Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)
23. Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící,
24. Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.
25. A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest děvečka.