18. A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela. Ale pojď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.
19. A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.
20. (A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.
21. Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.
22. Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)
23. Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící,
24. Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.
25. A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest děvečka.
26. A roznesla se pověst ta po vší té zemi.
27. A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.
28. A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.
29. Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podle víry vaší staniž se vám.
30. I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný o tom nezví.
31. Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.