3. On pak řekl jim: Co jste nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
4. Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?
5. Anebo zdali jste nečtli v Zákoně, že kněží ve dny sváteční v chrámě svátek ruší, a jsou bez hříchu?
6. Ale pravímť vám, žeť větší jest tuto nežli chrám.
7. Než kdybyste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsuzovali byste nevinných.
8. Syn zajisté člověka jestiť pánem i dne svátečního.
9. A poodšed odtud Ježíš, přišel do školy jejich.
10. A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v den sváteční uzdravovati? aby jej obžalovali.
11. On pak dí jim: Který bude z vás člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den sváteční, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí?
12. A čím lepší jest člověk nežli ovce? A protož slušíť v den sváteční dobře činiti.
13. Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest zdravá jako i druhá.
14. Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili.
15. A věda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
16. A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali,
17. Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:
18. Aj, služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.
19. Nebude se vaditi, ani křičeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho.