1. V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
2. Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.
3. A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
4. Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
5. I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.
6. I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
7. A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
8. I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
9. Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.
10. Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
11. I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
12. A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
13. A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.
14. I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
15. Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.
16. I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
17. A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?
18. Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
19. Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
20. A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
21. I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?
22. I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
23. I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
24. A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
25. Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.
26. I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.
27. Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
28. Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
29. Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
30. I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.
31. I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
32. Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
33. Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
34. A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
35. Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
36. Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
37. Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
38. Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.