24. I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25. Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26. I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
27. A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28. Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29. A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
30. I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
31. Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32. Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33. A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34. A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
35. I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
36. A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37. Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
38. A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
39. I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40. I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
41. I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?