21. Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22. Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
23. Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24. I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25. Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26. I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
27. A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28. Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29. A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
30. I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
31. Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.