11. A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12. I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13. Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
14. Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
15. A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
16. Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17. A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
18. Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19. I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20. Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.