13. I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví.
14. A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcí aneb děličem nad vámi?
15. I řekl k nim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.
16. Pověděl jim také i podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.
17. I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své?
18. I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.
19. A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli.
20. I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?
21. Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý.
22. Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.
23. Život větší jest nežli pokrm, a tělo větší nežli oděv.
24. Patřte na havrany, žeť nesejí, ani žnou, a nemají špižírny, ani stodoly, a Bůh krmí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?
25. A kdož pak z vás pečlivě o to mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?
26. Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč o jiné věci se staráte?